Bez lidí

Bez lidí jsem sám. Bez lidí jsem nic.

Konec střední školy má jeden obrovský problém. Ztráta pevných kontaktů s lidmi, které znáte docela dost dlouhou dobu,což je pro takové stydlivky, jako jsem já, docela problém. Tyto pevné kontakty denodenního se setkávání, promluv,vtipkování, tlachání a tím pádem i utužování pout se promění v elektronické tlachání bez jakéhokoliv dopadu. Jak tak zjišťuju, tak většina blízkých lidí si to štráduje pěkně z našeho milého, roztomilého městečka přímo do velkých měst, nebo rovnou do zahraničí a já tu zůstávám bez nich. Není to vůbec pěkný pocit. Ale asi ani oni nemají lepší pocit. S kým budu teďka pomlouvat a drbat?

Slepice vs. člověk

Kdysi dávno jeden vousatý filozof Sokrates definoval člověka jako dvounohé stvoření bez peří. Jeden negátor ihned vzal slepici oškubal ji a začal pobíhat po městě a vyřvávat:"Tohle je Sokratův člověk". Chlapík si myslel, že udělal velmi dobrý vtip, ale ve skutečnosti se přiblížil pravdě víc než kdo před ním.

Zkusili jste se někdy dívat na slepice a porovnat jejich chování s lidmi? Kdejaká slepice by bez problémů uspěla v naší společnosti. Vždyť mají tři základní zásady podobné jako většina lidí a jednu jejich vlastnost...

1) Běžet za kýmkoliv, kdo běží za něčím co vypadá jako zrníčko
2)Nikoho nepustit k zrníčku
3)Utvořit skupinku, která mě bude moct bránit
4)Umí mluvit, ale stejnak se moc nechápou kromě zmíněných prvních tří zásad.

Co má společného Jan Hus a Leonidás?

Víte co má Leonidas, král spartský, společného s Janem Husem, téměř nikým nepochopeným myslitelem? Není to tím, že bychom se o nich museli povinně učit ve škole, ale tím, že byli naprosto jedineční a předběhli svou dobu o několik staletí. A teď konec ironie a hezky k věci.

V roce 1954 Otakar Vávra natočil výpravný velkofilm Jan Hus, kde ukázal, že Jan Hus už 400 let přes Marxem věděl, že marxismus je ta správná cesta. V roce 2007 natočil Zack Snyder výpravný velkofilm 300:Bitva u Thermopyl, kde ukázal, že král Leonidas už 2000 let před osvícenci věděl, že svoboda je to jediné zač stojí umírat.

Když jsem před týdnem viděl tuhle filmovou novinku, ihned se mi v hlavě vybavilo ono klasické dílo let 50. a už jsem jen porovnával a zíral. Ono se toho zas tak moc nezměnilo: velmi humorné "ideologické" dialogy , velmi kvalitní zpracování a forma , krvavé akční scény, umrtí sympatického hlavního hrdiny. Pořád mě někdy zaskočí, že se dělají pořád ty stejné věci... ale má to jedno velké pozitivum. Až budu starý, senilní dědula, tak mě nebudou tyto filmy urážet, protože budu vědět co tam všechno bude ... .o)

Co jsem si to upekl?

Tak jsem si říkal, jestli mám začít nějakým programovým prohlášním, nebo netroškařit a začít hned manifestem. A protože jsem loupák, tak jsem zvolil formu velmi atraktivní - a to jest manifest. Když se sem nějakou prapodivnou shodou okolností dostanete, tak vězte, že zde nenajdete žádné konstruktivní myšlenky. Jen spoustu gramatických, logických i věcných chyb. A sem tam i nějakou rozmazanou fotečku .o)

P.S: má nějaký účel psát si blog?